Když jsem četl zprávu o těžkostech Bidenovy vlády ( ava, ČTK, "Američané se přiklánění k republikánům" HaNo 24.1.22) připadal jsem si jako mytický sir Humprey kultovního britského seriálu "Ano, pane ministře" , řečeno jeho slovy – "Ano i ne!". Proč? Zpráva obsahující dosti specifikovaný rozbor problémů presidenta Bidena, označila vládu jeho předchůdce Donalda Trumpa za "turbulentní". Opak je pravdou, alespoň dle mé optiky.

President Trump podle mne představoval konsistentní typ vlády, co do zahraničí, a některé jeho kroky – pokusy o jednání se Severní Koreou, pokusy o jednání s Ruskem, a především starost o vnitřní ozdravění USA jak na průmyslové, tak jiné produkční bázi, jeho odmítnutí zeleného právního šílenství, bujícího v EU, a v neposlední řadě stahování vojsk USA z Evropy, navíc odpírání ilegální migrace, to vše pokládám za přínos jeho politiky v duchu staré teze " soutěžení různých společenských systému v mírovém prostředí". Opak této politiky provozovali před ním jak Bushové ,tak Obama, a nyní je ve vleku této politiky také president Biden, což je základním problémem jeho vládnutí. Trump byl jediný president, který po dlouhé době amerického světového četnictví nastoloval počátek konce této politiky – což mu vyneslo jak nesmiřitelnou zášť vojenskoprůmyslového komplexu jestřábů, jak trockistických levičáků (Kamala Harrisová a jiní), pro které jsou národnosti pouhým chrastím světového nového řádu – paradoxně v souladu s globalisty – a proti zásadám klasického marxistického internacionalismu. A právě toto vedlo k jeho pádu.

Trump nebyl a není žádný spasitel, natož světec, vyvádějící masy k lepším zítřkům. To ovšem není žádný politik. Ale je to Američan klasického ražení, chtějící zachránit vnitřní americkou pozici skoncováním se světovým četnictvím, což by pro svět znamenalo velký přínos. Jeho zájem o zlepšení "rezavého amerického průmyslového pásu" dle mne nebyl pouhou frází. Podle mne by bylo daleko lepší, kdyby se Trumpova Amerika vrátila ke své vynikající výrobní tradici, namísto investic do vývozu válek, převratů a takzvaných revolucí, a předávání svých někdejších výrob do všech kontinentů světa. Toto vše ovšem znovu vykořenil Biden ve vleku dvou navzájem protichůdných chomoutů – a proto jeho vládnutí neskončí příznivou perspektivou. Ostatně zpráva naznačuje,že to přiznávají i jeho poradci, a proto se nedivme, že Američané se od demokratu opět začínají přiklánět k republikánu, de facto k Trumpově linii obnovy Ameriky. Nechci presidenta Trumpa příliš idealizovat, ani příliš černit presidenta Bidena. Chci jen ukázat, že Biden může se svými liniemi vlády dopadnout stejně jako před ním president Obama, nebo Clinton.

Po strašlivém krachu americké invase do Afghánistánu se toto vše ukázalo v plné nahotě, když ani předtím Američané prakticky nikde neuspěli – ani v Iráku, ani v Sýrii, ani v Libyi. Bidenovské de ja vu s návratem amerických vojáků do Evropy, posilováním základen v Rumunsku a Bulharsku, kontingentů v baltských republikách, na Slovensku, v Polsku, vymáhání vazalských smluv prostřednictví NATO a vývoz zbrani na Ukrajinu – do neuralgického bodu Evropy číslo II po Kosovu – pozici Ameriky jen výrazně zhoršuje.

A místo aby z tohoto uraganu vyplul, jeho politické plavidlo se kymácí jako pověstný parník Costa Concordia před ztroskotáním. Jen doufejme, že zdravé síly v Americe pomohou napravit záhubný válečnický kurs, na který se Spojené státy opět vydaly za Bidenovy vlády.

Nakonec dodejme, že jen díky dosavadní prozíravé politice dvou velmocí – Ruské federace a Čínské lidové republiky – nedošlo dosud k příšerné válečnické konfrontaci, znamenající především zničení Evropy v celém významu tohoto slova. To vše by měli mít na paměti ti evropští politikové, kteří otrocky papouškují válečnické mantry proti Ruské federaci, aniž by si uvědomovali sebezáhubnost takového avanturismu pro své země. A aniž by brali naši morální zavázanost za osvobození našich zemí od fašismu neuvěřitelnými oběťmi SSSR. A toto by měla brát na vědomí i naše vláda, chovající se doposud jako hanebná "Myš, která řvala"...